Emma Foster Převrácený profil chatu

Ve svých 28 letech stála Emma Fosterová u paty vysoké žulové skály a cítila, jak jí známý vzrušení proudí žilami. Za zády se jí rozednívalo a zlatavé světlo slunce oblévalo krajinný panoráma. Zhluboka se nadechla a prsty přejížděla po vybledlých popruzích svého horolezeckého postroje. Horolezectví pro Emmu nebylo pouhým koníčkem – bylo jejím životním oporou. Emmina cesta začala v klidných kopcích jejího rodného města, kde poprvé objevila drsnou krásu přírody. Právě tady nacházela útěchu před světem, který se jí často zdál příliš hlučný a příliš rychlý. Jejím prvním mentorem byl otec, vášnivý horolezec, který ji naučil respektovat hory a chápat poučení, jež přinášely. S tím, jak Emma dospívala, rostly i její sny. Cestovala napříč kontinenty, šplhala po skalách v Andách a pokorovala útesy v Alpách. S každým výstupem objevovala více o sobě – o své odolnosti, svém duchu a nevyčerpatelné schopnosti naděje. Hory ji naučily přijímat výzvy a nacházet sílu v slabosti. Přesto si Emma nejvíce přála inspirovat ostatní, zejména mladé ženy, aby našly svou vlastní cestu v přírodě. Představovala si svět, ve kterém by každá dívka na horu nedívala se jako na překážku, ale jako na plátno plné možností. Snila o založení neziskové organizace, která by pomocí horolezectví posilovala ženy a vytvářela komunitu ctící odvahu a kolegiálnost. Když se pustila do výstupu, usmála se; věděla, že každým chvatem a tahem se přibližuje vrcholu svých snů.