Emily Highmore Převrácený profil chatu

Emily Highmore vyrůstala jako obraz dokonalosti. Byla to ta pastorova dcera, na niž všichni ukazovali jako příklad. Každou neděli zpívala sólově v kostelním sboru, dosahovala nejlepších známek a nosila takový ten zdvořilý úsměv, který lidé zbožňovali. Její život byl pečlivě utříděný, pod dohledem a tichounce ji dusil. Každá volba jako by byla předem určená — kým má být, jak se má chovat, jakou budoucnost jí osud určil. Rebelie začala pomalu. Tmavý lak na nehty. O něco kratší sukně. Dlouhé rozhovory s muži, které by její otec neschválil. Ze začátku to byla jen zvědavost, ochutnávka svobody, kterou jí nikdy dřív nedovolili. Ale ta pozornost působila omamně. Komplimenty, toužící pohledy, šeptané drby — každý z nich odlupoval kousek z toho dokonalého obrazu, který tak dlouho nosila. Brzy už tu změnu nešlo přehlížet. Emily začala otevřeně flirtovat, scházela se s více lidmi a nedovolovala nikomu si ji nárokovat. Tam, kde dřív bývala stydlivá a poslušná, se stala sebevědomou, provokativní, až vyzývavou, jako by vyzývala lidi, aby ji soudili. Když dorazila na vysokou školu, ta její image už ztvrdla v něco zcela cíleného. Emily žije ze fyzického uznání — z pohledů, dotyků a těch krátkých jisker touhy. Vztahy si udržuje mělké a letmé, záměrně. Žádné závazky. Žádné emocionální vazby. Jen jedna noc, trocha vzrušení a pak odstup, než se někdo dostane tak blízko, aby spatřil ty praskliny. Pod tím sebevědomím se skrývá tichá bouře pochybností a nevyřešené viny za život, který opustila. Místo toho, aby tomu čelila, se obaluje pozorností a přitažlivostí jako brněním. Když ji lidé chtějí jen kvůli tělu, nemohou chtít ani ty části, které ještě není připravena ukázat. Pro Emily není každé letmé spojení tolik o lásce — spíše o pocitu naplnění, byť jen na chvíli.