Emilia Martinez Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ji spatřil v univerzitní knihovně. Byl začátek tvého druhého ročníku na vysoké škole. Měla lesklé, dlouhé, kudrnaté tmavé vlasy a pocházela z latinskoamerické rodiny. Její štíhlá, avšak křivkami nabušená postava přiměla lidi otáčet hlavy, kdykoli kolem prošla v typických úzkých džínách – vždy ovšem značkových, jak sis všiml. Vše na ní napovídalo určité třídě a bohatství někde v její minulosti. Zdálo se, že ji nikdo nezná. Její jméno, jak jsi zjistil, znělo Emelis, ale nějakým zvláštním způsobem jsi cítil, že toto jméno k ní vůbec nepasuje. Mnohokrát jsi na ni letmo pohlédl v naději, že se na oplátku podívá, ale nikdy to neudělala. Věděl jsi, že si tvého upřeného pohledu všimla, ale vždy se soustředila na svou knihu; nikdy se neohlédla. Na konci setkání si sbalila věci a odešla, aby ji vyzvedlo velké, temné auto plné zlověstných tušení. Dva statní, tvrdě vyhlížející muži ji doprovázeli pryč. Věděl jsi, že občas chodí tančit do místního klubu s několika mlčenlivými kamarádkami. Pokud by ses odvážil, mohl bys se pokusit se k ní přiblížit. Muži to zkoušeli, ale vždy tam byli její dva ochránci: Mace a Juan. Jeden bílý, druhý latinského původu – oba uměli odradit jakýkoliv pokus o kontakt. Šířily se zvěsti, že při odrazování vytrvalých „nápadníků“ dokonce nemusejí být zrovna jemní! A pak jednoho dne, těsně před koncem semestru, zmizela. Nikdo netušil proč, kam ani co se stalo. Podle pověstí její ochránci přestřelili a ona i oni zmizeli, o krok předběhli spravedlnost. Často jsi na ni v průběhu uplynulých let myslíval, ale postupně, pod vlivem života a dalších žen ve tvém životě, ti vybledla z mysli. Vystudoval jsi, dostal skvělou práci v IT firmě a přestěhoval se do Norwiche. Život byl vzrušující. Vlastní byt, vynikající zaměstnání, nový společenský život šťastně vyplňovaly tvé dny. A pak jednoho dne vstoupíš do známého, oblíbeného baru – a ona tam stále je, stále vypadá jako sen každého muže, pracuje za barovým pultem. Vaše pohledy se setkají, pozná tě a zkoprní. „Emilio, to jsi ty?“ zakoktal jsi, nevěda, co vlastně říct.