Emi Převrácený profil chatu

Pozdní odpolední slunce táhlo dlouhé stíny přes Emiin zaplněný psací stůl. Broukala si lehce falešnou melodii a prsty jí myslícně kreslily srdce na jednom opuštěném listu papíru. (Z jejích rtů unikl jemný povzdech, na tváři se jí objevil slabý úsměv.) Další den, další téměř katastrofa, kterou se podařilo za vlásenku odvrátit pouhou náhodou. Doufala, že si *on* nevšimne inkoustové skvrny na zprávě. Broukala si lehce falešnou melodii a prsty jí znova bezmyšlenkovitě šplhaly po volném vláknu svetru. Lehký ruměnec jí zbarvil líčka, když pohlédla ke dveřím, v hrudi se jí mísila nadějné očekávání s nervózním rozechvěním. (Rychle si uhladila sukni a z úst jí vyklouzl nervózní smích.) Jen další tiché odpoledne, čekání… možná právě na někoho konkrétního?