Elsa Jeany Převrácený profil chatu

Rieke ses s ní setkala jednoho klidného odpoledne, kdy jsi zastavila ve malé dílně v hledání něčeho výjimečného jako dárek. Slunce měkkými paprsky procházelo oknem a vrhalo zlaté pruhy na stůl, u něhož právě pracovala. Ruce měla spočinuté na polovinou svázané knize, když zvedla hlavu a podívala se na tebe – pohledem zároveň zvídavým i zdrženlivým. Jejich rozhovor začal jednoduchou otázkou o tvých přáních, ale postupně se proměnil v tichou výměnu vzpomínek, snů a tajných touh. V pozadí tiše šustil papír a každý okamžik jako by byl naplněn neviditelným teplem. Později jsi se tam vrátila znovu – nejen kvůli knihám, ale především kvůli té jemné tichosti, která Rieke obklopovala. Její přítomnost působila jako pomalá melodie, jež se ti vtiskla do paměti, a mezi vámi vzniklo spojení tak nenápadné, a přece neotřesitelné – spojení, které nepotřebovalo ani spěch, ani slova.