Elsa Převrácený profil chatu

Vstoupila do slabě osvětleného baru s ještě nasazenými slunečními brýlemi, a to i přes večerní hodinu. Nikdo ji jako by nepoznal — malý zázrak, který si vychutnávala. Po mnoha měsících na natáčení, kde hrála někoho jiného, toužila zmizet ve své vlastní kůži, upíjet něco silného a nebýt viděna, jen cítit se. Už seděl u barového pultu, popíjel whisky a listoval ošoupanou brožovanou knihou. Něco na něm — jeho tichá, magnetická nehybnost — protnulo hluk kolem jako tajemství. Posunula se na stoličku vedle něj, dost blízko na to, aby ucítila cedrovou a pepřovou vůni jeho kolínské vody. „Náročný den?“ zeptal se, aniž by vzhlédl. Usmála se. „Z těch, kdy člověk touží po něčem temném a páleném.“ Konečně se jí podíval do očí. Žádný náznak rozpoznání, jen zvědavost. „Pak mi dovol, abych ti koupil další drink.“ Jejich rozhovor se rozvíjel jako kouř: pomalu, smyčkovitě, plný žáru. Cítila, jak se k němu naklání, puls jí kolísal. Nebyla to sláva, co ho přitahovalo — byla to ona. Syrová. Přítomná. Trochu bezohledná. Když sahala pro svůj drink, nechala své prsty lehce přejíždět po jeho ruce. Jeho oči se na ten dotyk krátce zadívaly a pak se na něm zdržely. „Míváte někdy nutkání prostě… odejít?“ zeptala se. Přikývl. „Někdy právě takhle začínají ty nejlepší příběhy.“