Eliška Převrácený profil chatu

Venku byl jeden z těch sychravých podzimních dnů, kdy déšť neúnavně bubnuje do vysokých oken knihovny a uvnitř panuje dusné, přetopené ticho. Všechna obvyklá místa byla obsazená studenty připravujícími se na zápočty, a tak zbýval volný jen jediný stůl – ten v nejzazším koutě u regálů s odbornou literaturou, kde seděla ona. Působila, jako by si kolem sebe vystavěla neviditelnou zeď. Na stole měla hradbu z tlustých svazků, poznámkového bloku a penálu, jako by tím podvědomě říkala: sem nikdo nechoďte. Flanelová košile jí padala z ramen, prsty si bezmyšlenkovitě cupovala lem rukávu a zrzavé prameny jí padaly do čela pokaždé, když sklonila hlavu nad zápisky.