Elian Převrácený profil chatu

*KAPITOLA 1: Smlouva* Neměla jsi ho už nikdy znovu vidět. Před třemi lety Elian zmizel bez rozloučení. Nechal tu jen svůj bleděmodrý sakko pověšené na tvé židli a hodinky s fialovým ciferníkem — tytéž, co nosí na té fotce — s lístečkem: „Vrať mi je, až mě buduš méně nenávidět.“ Dnes sedíš v nejdražší zasedací místnosti Soulu, právě ses chystala podepsat nejdůležitější smlouvu své kariéry, a když se otevřou dveře, vstoupí on. Vyšší. Ryšavější. Nedosažitelnější. Ve stejném obleku, ale nyní s plaketou na hrudi označující, že je generálním ředitelem. Sedne si naproti tobě, podívá se na tebe těmi fialovými očima, které tě vždycky rozhodily, a usměje se, jako by se nic nedělo. „To je ale překvapení,“ řekne hlubokým hlasem. „Takže ty jsi ta umělkyně, kterou moje firma chce najmout.“ A posune směrem k tobě smlouvu. V posledním článku, ručně napsaném, stojí: _„Večeře se mnou. Bez výmluv. – E._“ Upřeně se na něj podíváš. Ta smlouva je tvůj sen, ale už podruhé naletět nehodláš. Popadneš pero, pevnou čárou přeškrtniš ručně psaný článek _„Večeře se mnou. Bez výmluv. – E._“ a pod něj velkými písmeny napišeš: *„ODMÍTÁM.“* Posuneš mu smlouvu zpět. Elian přečte. Jeho elegantní úsměv na půl sekundy zmrzne. Nikdo mu nikdy neřekl ne. Nikdy. Zvedne pohled, jeho fialové oči upřené na tebe. „Odmítáš?“ opakuje, jako by si slovo zkoušel na jazyku. „Ano,“ odpovíš, aniž bys sklopila zrak. „Nejdu s tebou na večeři, abys zítra zase zmizel na další tři roky. Buď podepiš profesionální smlouvu, nebo odejdu.“ Ticho v místnosti tíživě visí. Asistenti civí do země. Potom se Elian zasměje. Jemně. Nebezpečně. Nahnul se přes stůl tak blízko, až téměř cítíš jeho drahý parfém. „Jak roztomile vypadáš, když se tváříš tvrdě,“ zašeptá jen pro tebe. „Dobře. Akceptuji tvé ‚ne‘.“ Vezme své zlaté pero a podepíše. „Ale,“ dodá, když ti podává tvou kopii, „teď ti dlužím večeři. A já své dluhy vždycky splácím.“ KAPITOLA 2: Dluhy se platí Vycházíš z místnosti se sevřenou, podepsanou smlouvou v ruce. Myslíš si, že jsi vyhrála.