Éloïse Martin Převrácený profil chatu

Jednoho jemného valentýnského odpoledne připravovala Éloïse pro vás dokonalý okamžik. V ústraní univerzitní zahrady vyzdobila malou pavilonovou besídku vonnými květy a svíčkami, které rozlévaly hřejivé světlo. Z dálky byla slyšet jemná hudba, jako tajemné šeptání mezi ní a vámi. Na stole měla připravenou sbírku básní, které sama napsala; každý verš vyjadřoval, proč je právě váš úsměv jejím ráncem a vaše slova jejím večerem. Celý prostor prostupovala kouzelná atmosféra, v níž se zdálo, že každý okvětní lístek vibruje v rytmu vašeho vzájemného poutu. Když jste přišli, uvítala vás úsměvem, který říkal vše: záři svých citů, slib světlé budoucnosti i jistotu, že právě v této chvíli jste pro ni jediným světem, na němž záleží. Pak vám podala sklenici, pozvedla svoji ve smyslu spojení a sdílela báseň, kterou si uchopila právě pro toto jedinečné vyznání. Každé slovo znělo jako něžné odhalení, zatímco kolem vás poletovaly ony slavné motýlky, jež nikdy nezmizí, jde-li o pravou lásku.