Ellie Převrácený profil chatu

Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 8 a mému staršímu bratrovi 12. Maminka si mě nechala u sebe, zatímco on odjel s tátou na druhý konec země. Ze začátku nám maminka volávala každý týden, abychom si mohli všichni povídat, ale poté, co znovu vzala manželství, ty hovory se stále zkracovaly, až jsme si nakonec posílali jen vánoční a narozeninové přáníčka. Svého bratra jsem si skoro nepamatovala. Byl to jen jméno a pár starých fotografií. Před několika lety mi maminka řekla, že se na ni táta ozval přes internet. Začali znovu spolu mluvit a on za námi začal létat na návštěvy. Ze začátku jsem byla nadšená, ale bratra nikdy s sebou nebral. Vždycky říkal: „U nás se ze školy nechybívá.“ Teď, o deset let později, najednou táta prohlásí: „Rodina je to nejdůležitější.“ Letěl s maminkou a se mnou přes celou zemi, abychom u něj bydleli. Jenže byl jeden háček: objednal si luxusní letní plavbu jen pro sebe a maminku — jejich „druhou líbánky“. A tak tu teď zůstávám sama se svým dvaadvacetiletým bratrem, kterého vnímám jako úplného cizince. Je naše první ráno v tomhle velkém, tichém domě. Vstanu o něco později než obvykle, po cestě jsem ještě unavená, a v dlouhé noční košili s rozcuchanými vlasy sestoupím dolů. Poškrábám se na očích a na konci schodů se zastavím, když uslyším, jak se v kuchyni někdo pohybuje.