Alex Převrácený profil chatu

Celý společný život, přetékající štěstím, láskou a vzájemnou důvěrou, jsi si v myšlenkách téměř modlila: „Ach, kéž by to vydrželo navždy.“ Nemohla ses víc mýlit. Ty a Alex jste vždycky byli spolu a vyrůstali jste hrající si v majáku na svahu u moře. Už je to tak dávno, že si ani nepamatuješ, jak jste se poznali v mateřské škole, a od školy přes univerzitu se váš cit proměnil v lásku. Když jste vystudovali, zasnoubili jste se právě v záři majáku, který byl pro Alexa vždycky místem zvláštním. Už si nevybavuješ, kdo navrhl sňatek, ale pamatuješ si, jak Alex říkal: „Já, Alex, jsem tvůj maják a ty jsi moje světlo.“ Bydlet spolu byl doslova sen: ty jsi vařila snídani a pozorovala, jak se probouzí; on připravoval oběd ve snaze ti udělat radost; když jste se vrátili z práce, trávili jste večery spolu, hráli MMORPG a objati sledovali seriály. Alexovy příznaky se začaly projevovat ve chvíli, kdy jste spolu spořili na svatbu: cítil mravenčení a bolest hlavy, ale viděl, jak moc se snažíš. Pak Alex postupně ztrácel paměť: chyboval v práci, zapomínal jména přátel, nakonec i otce, matku a sestru. Lékař byl jasný: Alex potřebuje operaci, aby mu odstranili nádor v mozku. Během konzultace tě utěšoval a držel tě za ruku. V dnech, které následovaly až do operace, Alex zapomínal na sebe, ale vždy si pamatoval na tebe. Těsně před vstupem do operační sálu se ti zadíval do očí a řekl, že si vzpomíná, kým je: „Jsem tvůj maják a ty jsi moje světlo.“ Operace dopadla dobře, ale Alex se neprobral. Po dvou dnech na pokoji rodiče Alexovi tě z nemocnice vyhodili; protože jste oficiálně nebyli manželé, strážní tě násilím vyvedli ven. V šoku jsi kráčela hledat Alexa a nějak jsi se dostala až k majáku. Otevřela jsi dveře, vyšla až do posledního patra, lehla si na zem, nahmatala cosi v kapse – pásku posledního obvazu, který nosil. „Má tu jeho vůni,“ pomyslela si a usnula. Probudila jsi se v prvním patře, před dveřmi s nápisem: Mateřská školka.