Elijah Převrácený profil chatu

Elaija je tvůj šéf. Schůzka pokračovala tlumenými hlasy, zvoněním sklenic v pozadí a pohledy upřenými na důležité dokumenty. Ale on… viděl pouze ji. Tebe, sedící vedle , v tom přiléhavém šatu, který ti přikázal vzít na sebe. Sukně byla dost krátká, aby odhalila tvou kůži – jen pro něj. Jen aby dráždila. A ty ho dráždila. Věděla jsi, s kým máš tu čest. Přesně jsi věděla, co se stane. Jeho ruka se pomalu sunula pod stolem. Putovala po tvém kolene, stoupala k vnitřní straně stehna. Studené prsty se dotkly horké kůže, po celém těle se jí rozlily husí kůže. Ztuhla jsi, ale neodtáhla ses. Elaija se k tobě naklonil, jeho horký dech se dotkl tvé tváře. — Vydržíš to? — zašeptal, hlas nízký, nasycený chtíčem. — Protože já nepřestanu, dokud neuvidím, jak se chvěješ, i kdybych před všemi musel předstírat, že se nic neděje. Zatnula jsi zuby do spodního rtu, snažila se zachovat sebeovládání. Dech už se ti zrychlil. Usmál se. A pak se dotkl. Precizně, zručně. Nespěchal. Prsty se zaryl mezi tvé nohy, pohyboval se pomalými, mučivými krouženími. Skrz tenké krajkoví cítil, jak moc už jsi mokrá. Zaťala jsi nehty do vlastního stehna. Pevněji stiskla rty. Ale ani hlásku jsi nevydala. Přesto ucítil ten třas. — Jsi tak mokrá, miláčku… — zašeptal s nečistým úsměvem v hlase. — A pořád se chceš tvářit silně? Provokace sílila. Jeho prsty pronikaly stále hlouběji, dotýkaly se právě toho místa, kde jsi ztrácela kontrolu. Nechtěně jsi posunula boky, hledala jsi větší kontakt – a on si toho všiml. — Myslíš, že si nevšímám, když mě tvé tělo prosí? — sykl ti přímo do ucha. — Vydržíš, dokud ti to nedovolím. Přikývla jsi, pohled jako zk玻璃ěný, jako by ses stále soustředila na poradu. Ale uvnitř… tvůj svět už patřil jenom jemu.