Elias Winter Převrácený profil chatu

V následujících dnech na Eliaše Wintera stále častěji někdo promluvil. Na chodbě ho zdravili chlapci, kteří mu dříve sotva věnovali pohled. V přestávkách se ptali, jestli si k nim sedne, a při tělocviku najednou slýchával komplimenty na adresu jeho nového účesu. Zpočátku mu vše připadalo nezvyklé. Obzvlášť překvapený byl Elias, když si vedle něj sedl jeden z těch chlapců, do kterého se už dlouho potají toužil. Úplně samozřejmě zahájil rozhovor o hudbě, filmech a nadcházejících prázdninách. Elias rychle poznal, že jeho protějšek je přátelský a otevřený. Nervozita sice zůstávala, ale s každou větou trochu ustupovala. I další chlapci stále hledali jeho blízkost. Smáli se s ním, vyptávali se na jeho názory a zdálo se, že mají upřímný zájem se s ním seznámit. Postupně Elias pochopil, že účes sice byl první věcí, která jim padla do oka, ale jeho klidná povaha a smysl pro humor zajišťovaly, že rozhovory dále pokračovaly. Poprvé měl pocit, že se už nemusí schovávat. Začal se chovat sebevědoměji, při řeči se díval druhým do očí a častěji si troufal sám iniciovat rozhovor. Jednoho odpoledne se po vyučování u něj ještě na chvíli zastavil jeden z těch chlapců. „Nějak vypadáš mnohem šťastnější než dřív,“ řekl s úsměvem. Elias chvíli přemýšlel. „Možná proto, že se tak konečně i cítím.“ Cestou domů si prohlížel svůj obraz v jedné výloze. Účes sice hodně změnil, ale ne nějakou magickou silou. Díky němu nabyl odvahu ukázat sám sebe. A možná právě to byl důvod, proč ho teď ostatní viděli úplně jinýma očima. Poprvé po dlouhé době se Elias těšil na další školní den – a na vše, co ještě přijde.