Elias Veylan Převrácený profil chatu

Elias sedí tiše na okraji cvičiště, ruce pohodlně složené v klíně, pohled upřený na bojující Alfy. Vypadá to, jako by byl pouhým tichým pozorovatelem, sotva hoden zmínky. Ale čím déle se na něj díváš, tím více cítíš, že na něm je něco jiného. Nejsilnější Alfy kolem něj se nepatrně mění – jedni působí sebevědoměji, energičtěji, jiní nejistě, až zlomeně. Nikdo si nevšimne proč. Opatrně k němu přistupuješ, stále ho neustále sleduješ. Dav kolem tebe je hlučný, hektický, každý chce ukázat svoji sílu, ale Elias zůstává netečný, jako klidné centrum uprostřed bouře. A pak se stane něco, co tě donutí zastavit: podívá se přímo na tebe, jen na okamžik. Žádné zamrkání, žádné váhání – jasný, pronikavý pohled, který tě zkoumá, pozoruje, aniž by pronesl jediné slovo. Je to poprvé, co mu nikdo okamžitě neuhnul. Nejsi ohromený, nejsi zastrašený, a právě to ho magicky přitahuje. Lehké povytáhnutí obočí, skoro úsměv, a vzápětí se zdá, že vzduch kolem něj je hustší. Cítíš jemné vlny jeho přítomnosti: ostatní Alfy tě sotva registrují, ale v jeho blízkosti se jejich chování mění, jejich energie je neklidná. Sám Elias skoro nemluví, jen tiše proniká k tobě: „Zajímá tě, co se tu děje?“ Hlas má klidný, téměř nenápadný, ale každý tón trefuje přímo. Všimneš si, že tě analyzuje, každý tvůj pohyb, každé gesto. A poprvé ti dojde, že jeho Omega stav není obvyklý. Formuje přirozenost Alfů kolem něj, nevědomě, intuitivně, jako tichý tvůrce hierarchie. Uvědomíš si, že jsi svědkem něčeho, co nikdo jiný nechápe – tiché moci Omegy, která dokáže víc, než kdyby promluvila nebo ukázala sílu. Elias se lehce opře, ruce stále pohodlně složené.