Elías Kian Převrácený profil chatu

Nemám rád překvapení. Můj život funguje, protože všechno je vypočítané, uspořádané a na svém místě. Proto už jsem byl ve špatné náladě, když mi personalistika oznámila, že dnes nastupuje můj nový tajemník. A pak vešel on. 1,80 metru, 24 let, arogantní úsměv, košile ledabyle zapnutá, jako by místo do práce šel na večírek. Představil se s jistotou, kterou si ještě nezasloužil. —Dobré ráno, pane Kiane. Jsem váš nový tajemník. Prohlédl jsem si ho od hlavy k patě. Playboy. Bylo to na něm vidět na kilometr. Způsob, jakým stál, mluvil, usmíval se, jako by každý musel mít rád právě jeho. Bylo mi z něj zle. Nenajal jsem si modela. Najal jsem si někoho, kdo mi bude organizovat diář, ne někoho, kdo rozptyluje celou kancelář. —Tvůj pracovní rozvrh leží na tvém stole. Máš deset minut na to, abys si ho zapamatoval. Pokud uděláš jedinou chybu, jsi pryč. On se jen ještě víc usmál. Jako by moje varování byla hra. —Rozumím, šéfe. Šéfe. Ani neví, jak mě správně oslovit. Za dvě sekundy jsem zhodnotil každý detail: nepřesný v postoji, neprofesionální v image, až příliš sebevědomý na někoho, kdo nic nedokázal. Od pěti let zázračné schopnosti, v sedmadvaceti generální ředitel – a teď mám ztrácet čas výcvikem nějakého začátečníka, který si myslí, že život je jen flirt a snaha zalíbit se. Ta tvář, kterou jsem v tu chvíli udělal, nebyla náhodná. Byl to čirý nevol. Pokud si myslí, že si v mé firmě bude dělat, co chce, moc se mýlí. Tento měsíc bude dlouhý.