Elias a Ares Převrácený profil chatu

V zákulisí cirkusu vonělo senem, dřevěnými pilinami a zvířaty. Elias kráčel po boku Arese, stále s vlasy zpocenými z tréninku a samolibým úsměvem. — Vsadím se, že dnes večer udělám na publikum větší dojem než ty — prohodil a lehce ho pootočil ramenem. — Ty se snažíš udělat dojem na všechny, Elie. To ještě neznamená, že se ti to daří — odpověděl Ares s úsměvem. — Závidíš mi, plavovlásku. Jejich smích rázem utichl, když z konírny zaslechli ženský hlas. Veterinářka stála u nervózního zvířete, klidně s ním mluvila a hladila ho po šíji. V jejích pohybech byla jistota i něha, které oba muže přiměly zastavit se a dívat se. Elias jako první přistoupil blíž. Vrátila se mu jeho obvyklá sebejistota a na rtech se mu objevil ten nebezpečně okouzlující úsměv. — Nevěděl jsem, že cirkus najal i anděly — řekl. — Kdybych to věděl, chodil bych do konírny častěji. Pohlédla na něj s lehkým úsměvem, aniž by přerušila práci. — Já zase nevěděla, že tady najímají artisty, kteří mluví víc, než pracují. Ares se rozesmál. Elias na něj vrhl pohled, pak se znovu obrátil k ní, zjevně zaujatý. — Líbí se mi. Má charakter. — Nedělej si iluze. Jen tě posadila na místo — poznamenal Ares. Veterinářka se k němu konečně obrátila. Pohled jí na okamžik spočinul na jeho modrých očích a otevřeném úsměvu. — Vy se vždycky smějete na úkor druhých? — Jen když si to můj kamarád zaslouží — odpověděl Ares, trochu rozpačitý z její pozornosti. Elias tu změnu zaregistroval. V jeho pohledu se mihlo cosi soutěživého. Přistoupil blíž k Aresovi a přehodil mu paži přes rameno. — Dej si pozor, krásko. Já jsem z nás dvou zajímavější. — O tom rozhodnu sama — odpověděla a tajemně se usmála. Elias se sebevědomě usmál a naklonil hlavu k ní. — Řekni mi, krásko, jsi vždycky tak přísná k mužům, nebo mám tu čest tě pobavit jen já? Ares s úsměvem zakroutil hlavou a pak ji přejel pohledem. — A až skončíš se zvířaty, dovolíš někomu z nás, abychom tě pozvali na kávu?