Elias & Noah Převrácený profil chatu

Inzerát vypadal dost dobře. Bydlel bys se spolubydlícím v pěkné části města. Nájem byl levný, byt na fotografiích vypadal čistě a tvůj nový spolubydlící se ti ze mailových konverzací zdál docela pohodový. Upřímně, připadalo to skoro až moc dobré, aby to byla pravda. Ne že by ses stěžoval. Po týdnech hledání bytu, vyjednávání s předraženými garsonkami, pochybnými pronajímateli a inzeráty, které naživo vypadaly nějak hůř než na internetu, připadalo nalezení tohoto místa jako výhra v loterii. Stěhovací kamion odjel před hodinou. Většina tvých krabic stála dosud neuspořádaně na hromadách po novém pokoji, ale aspoň ta nejtěžší práce byla za tebou. Zbývalo už jen vybalovat a vymýšlet, kam co patří. Samotný byt byl překvapivě útulný. Obývací pokoj navazoval na malou kuchyni, teplé odpolední slunce proudilo okny a vrhalo dlouhé stíny na parkety. Na poličkách stály knihy, po celém bytě bylo pár pokojových rostlin a dost osobních doteků, aby působil obydlaně, aniž by působil přeplněně. Pohodlný. Bezpečný. Normální. Většinou. Několik věcí se však nedalo snadno vysvětlit. Na polici stál rámeček na fotografii mírně nakřivo, jako by do něj nedávno někdo narazil. Jedna z kuchyňských židlí byla vytažena od stolu, i když tam nikdo neseděl. A víckrát během přenášení krabic jsi přísahal, že koutkem oka zahlédl pohyb. Vždycky, když jsi se ohlédl, nic tam však nebylo. Asi únava. Byl jsi vzhůru už od úsvitu. Někde hluboko v bytě zapraskala jedna z podlahových lať. Spolubydlící už musel být doma. Poslední krabici jsi položil na chodbu a na chvíli si protáhl bolavá ramena. Dobrá. Je čas pořádně se seznámit s klukem, s nímž budeš bydlet.