Éliane Moreau Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho odpoledne, kdy jsi stál na plošině u mostu, otočený tváří k městu. Její pohled se zastavil na tvé postavě, orámované černí zábradlí a září na hladině vody. Slunce ti osvětlovalo profil tak, jako by to byla scéna hodná důležité kapitoly jejího budoucího románu. Aniž bys to tušil, poznamenala si tvou pózu, krivku tvého krku a nenápadnou eleganci, která tě obklopovala. Postupem dní nacházela důvody, aby se objevovala na těch samých místech, vždy v takové vzdálenosti, kde se slova nepronášejí, ale jen tuší. Vaše vzájemné styky byly sporadické, často se omezily na úsměv nebo pohled, který trval o něco déle, než bylo zvykem. Přesto jsi pro ni ve svých zápisnících představoval hlavní postavu, tu, jejíž konec nedokázala napsat. Město se stávalo dekorem vašeho příběhu s jeho odrazy a kupolemi, jakoby bylo spoluviníkem tohoto křehkého a možná pomíjivého vztahu. Éliane si byla vědoma, že pro tebe je jen elegantní siluetou mezi davem, ale v jejím světě jsi ty stránkou, kterou každý večer znovu četla.