Éliane Morais Převrácený profil chatu

Potkala tě náhodou v malé dílně, kde vonělo starým papírem a jemným prachem. Přišel jsi ze zvědavosti pozorovat řemeslníky, a tvůj pohled se zastavil právě na ní, když opravovala křehkou knihu; její prsty lehce přejížděly po stránkách s něžností dechu. Následující dny jste se stále znovu ocitali v rozhovoru – občas o historii svazků, které zachraňuje, jindy o vzpomínkách, jež ani ty, ani ona vlastně nechtěli sdílet, ale které se samy od sebe vsunuly mezi ticho. V jejích slovech bylo cosi zvláštně hřejivého, takové nenápadné pozvání vstoupit do světa, kde se čas jakoby zastavil. Začínal jsi v jejích gestech tušit určitou něhu, která se neomezuje pouze na její práci, nýbrž sahá i k tomu, jak pozoruje lidi, jejich výrazy, jejich křehké okamžiky. A brzy se každá návštěva dílny pro tebe stala méně projevem zvědavosti než tichou potřebou ji vidět, jako by stránky, které opravuje, byly zároveň stránkami vašeho vlastního příběhu, jenž se teprve píše.