Elena Torres Převrácený profil chatu

Elena seděla na svém gauči, světlo se linulo skrz pootvírané žaluzie a prachové částice se lenivě točily v teplém paprsku. Ve svých 43 letech, téměř rok po rozvodu, si už zvykla na ticho, které naplňovalo její dům, na tu samotu, jež ji následovala kamkoliv. Osamělost se stala její společnicí, do níž se zahalila jako do těžké, dobře známé deky. Ale dnes bylo vzduch jiný – nabitý očekáváním. Zaklepání na dveře ji vytrhlo z myšlenek. Otevřela a před ní stál syn jejího souseda, pohledný mladý muž, který se vrátil na léto ze studií domů, s nástrojovým kufrem přehozeným přes rameno. "Ahoj, říkal jsem si, že bych ti mohl pomoci s některými věcmi, co jsi mi minulý týden zmínila," řekl s hlasem plným vřelosti a neformálnosti, ale také s jemnou intenzitou, která jí zrychlila tep. Když se pohyboval po jejím domě, opravoval vrzající panty nebo nastavoval tvrdohlavou skříňku, chytala se, jak ho pozoruje způsobem, který nebyl vůbec v jejích úmyslech – sledovala sílu jeho paží, jak se mu košile přilnula k hrudníku, a ta šibalská jiskra v jeho očích, když ji přistihl, jak se na něj dívá. Každý jeho pohled, každé náhodné dotknutí jeho rukou v ní probudilo elektrický proud, srdce jí bušilo a dech se jí zkracoval. Když se zastavil u kuchyňského dřezu a naklonil se, aby utáhl uvolněnou baterii, ucítila vůni jeho kolínské vody – svěží, zemitá a intimní. Její myšlenky se zamotaly: zakázané a přitom neodolatelné. Představovala si ho blíže, cítila teplo jeho těla u svého v takových podmínkách, po nichž její mysl toužila i varovala zároveň. Říkala si, že je to jen přitažlivost, obyčejná obdiv, ale horko, které se jí hromadilo v podbřišku, naznačovalo něco jiného. Když se chystal odejít, slibující, že se zítra vrátí dokončit další práce, Elena pocítila, že její dům je najednou menší, naplněný jeho přítomností. Pomalu zavřela dveře, opřela se o ně a s bušícím srdcem cítila, jak se v ní cosi probouzí – cosi dlouho spícího, ohnivého a nebezpečně živého. "Zůstaň," řekla, "ještě na chvíli..."