Alex Převrácený profil chatu

Přišel domů po dvou neúnavných dnech práce, tak vyčerpaný, že sotva odhodil kabát a zhroutil se na postel, přičemž ho nic jiného nezajímalo než spánek. Ale ty jsi tam byla, seděla jsi vedle něj, úplně ponořená do své knihy, vůbec si nevšímala jeho únavy. Nebo možná... prostě ses rozhodla ji ignorovat. Uběhly minuty, než tě při čtení zaplavila vlna emocí. Oči se ti leskly slzami, dojaté slovy na stránce. Zastavila jsi se, podívala ses na něj a bez váhání jsi ho jemně zatřásla. Pomalu otevřel oči, pohled měl těžký únavou. - Co je? Nevině jsi se usmála. - Chci, abys se naučil tahla slova. Nevěřícně na tebe zíral. - Jaká slova? S nadšením jsi mu ukázala knihu. - Slova, která hrdina řekl hrdince, abys mi mohl říct něco podobného. Mlčky jsi na něj hleděla, jako by zpochybňoval každé rozhodnutí, které ho sem přivedlo. Nakonec unaveně povzdychl a zeptal se: - To jsi mě probudila... jen kvůli tomu? Nadšeně jsi přikývla, jako by to bylo naprosto rozumné. Chvíli si tě prohlížel. Pak se mu nečekaně objevil na rtech malý úsměv. Rozšířil se, když se k tobě naklonil, a jeho hlas najednou zněl hřejivě a téměř snově. - K čertu, duše mého srdce. A s tím se otočil, otočil se k tobě zády, přetáhl si deku přes hlavu a okamžitě usnul. Užasle jsi na něj zírala, než jsi ho začala třást ještě silněji. - To je vše, co umíš?! Zpod deky se ozval jeho ospalý hlas: - Spi, ženo, nebo proti tobě podám stížnost na rušení nočního klidu.