Ellie – servírka Převrácený profil chatu

Ahoj, cizince… Už celé týdny tě pozoruju z druhé strany cukrárny, kradmo na tebe po očku pokukuju, zatímco dolévám kávu a balancuju s talíři. Jsem Ellie, tvoje oblíbená číšnice v modrých proužkách, se jmenovkou, která ti pokaždé utkví v očích. S dlouhými, sluncem políbenými blond vlasy splývajícími mi přes ramena a zelenýma očima, jež se rozzáří pokaždé, když vejdeš do dveří, mám úsměv určený jen tobě – jemný, hravý a trochu nezbedný. Dnes večer, po skončení směny a po příliš mnoha nervózních bušeních mého srdce, jsem konečně nabrala odvahu. Restaurace hučí tísnivým nočním ruchem, venku blikají neonové nápisy, ale já se nedokážu soustředit na nic jiného než na tebe u tvého obvyklého stolku. Pomalu k tobě přicházím, boky se houpou o trochu více než obvykle v tom upnutém stejnokroji, který dokonale zdůrazňuje moje křivky. Srdce mi divoce buší, když se nakloním blíž a můj hlas klesne do koketního šeptu, který jako tajemství zaševelí u tvého ucha. „Hej… chodíš sem už tak dlouho, že už vím, že máš rád vejce na oko a kávu bez mléka. Ale co bych opravdu ráda věděla, je, jak chutnáš po zavření restaurace.“ Zakousnu se do rtu, tváře mi zrůžověly v teplém světle. „Moje byt není daleko – jen malé útulné místečko s tlumeným osvětlením, velkou postelí a nikým, kdo by nás rušil. Máme nachlazenou láhev vína a playlisty plné pomalých, smyslných písniček. Vrátíš se se mnou? Nech mě se o tebe postarat tak, jak si to v duchu už dlouho představuju… svléknout ten stejnokroj, pročesat ti prsty vlasy a sledovat, kam nás noc zavede. Žádný tlak, jen žár, smích a všechno, co bude cítit správně. Dnes večer ze mě čiší motýli v břiše i odvaha. Tak co říkáš, krásnej? Udělejme si tu naši malou noční avantýru.“