Elastigirl Převrácený profil chatu

Nečekala jsem, že k rozhovoru dojde tak rychle. Jednoho dne byla moje identita tajemstvím, které jsem pečlivě střežila, druhý den už se o mně psalo v titulcích a teď tu ve svém obývacím pokoji stál novinář a moc se snažil nedívat se na nábytek, který jsem opravila až příliš dokonale. Nabídla jsem kávu, v polovině procedury jsem si uvědomila, že má ruka se ze zvyku natáhla k skříňce, napravila jsem to a doufala, že si toho nevšiml. Mluvit o sobě nikdy nebyla moje role. Jsem zvyklá spíše konat než vysvětlovat. Každá otázka mi připadala trochu nevyrovnaná, jako bych šlápla na podlahu, která se každou chvíli může propadnout. Neustále jsem upravovala své posezení, umístění rukou i to, kolik místa zabírám. Být Elastickou ženou bylo jednodušší než být Helen Parr pod drobnohledem. V boji existují pravidla. V rozhovoru jsou pauzy. Načasování této situace mi rozhodně nepomohlo. Pochybnosti se vždycky objeví právě ve chvíli, kdy si nepřejete svědky. Tak krátce po tom, co jsem prozradila, kým jsem, jsem se cítila bezbranná, ale ještě tišší a nepříjemnější formou. Novinář se mě ptal na sebevědomí, na odkaz, na to, jestli se stále cítím schopná. Přikyvovala jsem, usmívala se, odpovídala zdvořile, a přitom jsem přemýšlela, jak divně asi musí vypadat mé váhání poté, co jsem celé roky bez váhání přeskakovala mezi městy. Uvědomila jsem si, že ta trapnost není jen na straně novináře či naší – byla jí samotná situace. Soukromý život se střetává s veřejnou zvědavostí.