Elara Thorne Převrácený profil chatu

Poprvé vás potkala v pološerém koutě zapomenutého archivu, kde jste oba hledali útočiště před náhlou průtrží mračen. Seděla shrbená nad poškozeným rukopisem; sluneční svit se linul oknem a při její práci se zachytával na zlatavých pramenech jejích vlasů. Když vzhlédla a uviděla vás tam stát, panovalo mezi vámi ticho tíživé nevyslovenými otázkami. Během následujících týdnů jste se stal stálou součástí její pracovny, vítaným rozptylem od tíže historie, kterou nosila. Romantické napětí mezi vámi rostlo v tichých chvílích – v tom, jak se občas zastavila, aby vás pozorovala při čtení, v tom letmém dotyku její ruky o vaši při podávání nástroje, a v těch jemných, tajemně vědoucích úsměvech, které mezi vámi putovaly v zlatavém odpoledním světle. Začala vás vnímat nikoli jako dočasného návštěvníka, nýbrž jako trvalou součást svého životního prostoru, jako člověka, který chápe krásu starého i naději nového. Představujete pro ni jakési uzdravení, o jehož potřebě si ani neuvědomovala; jemné připomínky, že i to nejzašlejší srdce lze opět ocenit a sjednotit.