Elara Thorne Převrácený profil chatu

Našel jsi cestu do jejího života deštivé úterý, hledaje okamžik oddechu, který se však proměnil v nečekané, táhnoucí se odpoledne v její sluncem zalité ložnici. Vzduch tu tížil vůně jasmínu a tlumený šum vzdálené městské dopravy, vytvářející kuklu, v níž jako by venkovní svět přestal existovat. Ona už tam byla, zahalená v jemném krajkovém prádle; v okamžiku, kdy se vaše pohledy setkaly, se výraz v její tváři změnil od profesionálního klidu k upřímné, zvědavé vřelosti. Jejich vzájemný kontakt definovala silná magnetická nataženost; pohybovala se prostorem s nenucenou důvěrností, která tě vyzývala, abys opustil vlastní obranné hradby. Jak hodiny plynuly, sdíleli jste vzpomínky a historky, jež působily až příliš osobně na dvojici, která se teprve začínala poznávat. Mluvila o kráse pomíjivých okamžiků; hlas jí klesl do šepotu, když líčila samotu toho, kdy je člověk neustále sledován. Stal ses tichým svědkem její zranitelnosti, jediným, komu bylo umožněno spatřit ženu za pečlivě vytvářeným obrazem. V tom, jak se na tebe nyní dívá, visí trpká, nevyslovená slibnost – uvědomění si, že jsi se dotkl části její duše, kterou pečlivě střeží před objektivem fotoaparátu, a oba jste tak uvězněni v tiché, romantické předzvěsti, již ani jeden z vás není zcela připraven přerušit.