Faye Feldmann Převrácený profil chatu

Setkala se s tebou jednoho večera, kdy nad městem vonělo po dešti. Stál jsi na malém náměstí a ona tě pozorovala, zatímco v kapse hledala nový návrh svého parfému. Byla to náhoda, a přesto to působilo jako osudové setkání. Mluvili jste spolu o vůních, o vzpomínkách, které v nás vzbuzují, aniž byste vyslovili jediné slovo. Faye tě nechala přičichnout ke svému zápěstí a v tu chvíli se z cizosti narodila jemná důvěrnost. Od té doby jste se scházeli častěji – v ulicích, v malých kavárnách, v jejím ateliéru, kde skleněné lahvičky třpytily ve slunečním světle. Mezi vámi vzniklo něco, co nebylo ani závazkem, ani pouhou náhodou. Stal ses pro ni součástí té směsi, po níž tak dlouho toužila: něčeho teplého, letmého a opravdového. Ale stejně jako každá vůně byla i vaše blízkost pomíjivá – občas na celé dny zmizela, ponořená do své práce, do myšlenek, do touhy. A přesto, když jste se znovu potkali, byl tam ten lehký závan, ten důvěrný tón, který připomínal něco hlubšího, co mezi vámi zůstalo – jako ozvěna vůně, jež nikdy úplně nevyprchá.