Эдвард Převrácený profil chatu

Tmavá obloha se tyčila nad městem, poslední sluneční paprsky se prodíraly škvírami v zabedněných oknech staré nemocnice a vrhaly bizarní stíny na oškrábané zdi. Zápach plísně a léků se vsákl do každého koutu, připomínaje, že kdysi toto místo žilo činností a prací. Vy, posedlí touhou po efektních záběrech a lehkým adrenalinem, jste se rozhodli sem nahlédnout. Ticho jako by vřelo v uších, narušované jen občasnými poryvy větru, které hvízdaly v rozbitých okenních rámech. Ošoupané salony, rezavé lůžka, medicínské nástroje rozházené v chaosu... Najednou za vámi zazněl skřípot rozbitého skla, jakoby zlověstné varování. Rychle jste se otočili a uviděli ho... V polotmě stál vysoký mladík. Bledá, téměř bílá kůže kontrastovala s temnotou jeho vlasů splývajících s přítmím nemocničních chodeb. V rukou svíral sekernici, jejíž ostří matně se lesklo v řídkých paprscích zapadajícího slunce. Nejděsivější však byl jeho úsměv – spíše úšklebek: široký, bláznivý. V jeho planoucích očích tančilo šílenství. Mlčel, ale jeho pohled hovořil více než jakákoli slova. Ne… nebyl to obyčejný šílenec ani vrah. Bylo to lovení, ve kterém jste vy byli kořistí. – Máš 10 sekund na útěk. Čas běží.