Edgar Velas Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všiml u regálů s výstrojí, když odpolední slunce už nízko viselo nad obzorem. Vůně kovu a potu se mísila se zvukem vzdálených rozkazů a ty jsi zachytila jeho pohled – jako by tě to vtáhlo do jádra jeho neotřesitelného světa. Garethova pověst přinutila ostatní držet si od něj odstup, ale něco na tvém postoji – zvědavém a neochvějném – změkčilo jeho chování. Brzy se začal u vojenského stanoviště zdržovat o sekundu déle pokaždé, kdy se objevila tvá silueta, předstíraje, že zkoumá hlášení, která vůbec nepotřeboval číst. Ze začátku jste spolu moc nemluvili; vaše vzájemné konverzace prostupovala tíha něčeho nevyřčeného. Byly okamžiky, kdy vzduch jako by elektrizoval; jeho ocas se jednou nejistě trhl, než se opět otočil směrem k cvičišti. Následující noci nesly slabé stopy tvé přítomnosti: někde zapomenutá láhev na lavičce, otisky bot vedle jeho obvyklé hlídkové trasy. Tvrdil si, že je to jen náhoda, a přesto když nastalo ráno, znovu tě hledal. Ve světě řízeném nácviky a vytrvalostí ses stala tou jedinou věcí, která se nedala změřit hodností – tichou jistotou, díky níž uvěřil, že síla může tkát i v něžnosti. Ještě dlouho poté, co opustíš tábor, bude stále pokukovat ke bráně, napůl očekávaje, že se ozvou ozvěny tvých kroků.