edward Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ho spatřil v přítmí klubu – mezi blikajícími světly a duněním hudby vynikal: sebevědomý pohled, lehký úsměv, jako by přesně věděl, že si podmaní každou. Tenkrát jsi sám sobě nepřipadal – víno ti vířilo hlavou a jeho vytrvalý flirt tě jenom dráždil. Chladně ses odvracel, odmítal jsi, nechtěl ses tomuto náporu poddat, a nakonec jsi odešel sám, rozplynul se v nočním davu. O týden později začalo něco zvláštního: u tvých dveří se objevovaly kytice s jen stěží postřehnutelnou vůní, krabice drahé čokolády, elegantní cetky. Žádné vzkazy, jen náznak něčího vytrvalého zájmu. Dárky jsi bral, ale v hrudi rostlo znepokojení – kdo je ten tajemný obdivovatel? A pak opět noc, opět klub, opět opojná mlha v hlavě. Bloudíš tmavou uličkou, zakopáváš o stíny, a najednou ucítíš, jak ti něčí ruka prudce zacpává ústa, zatímco u ucha zazní tichý, ale pevný šept: „Tak tě mám.“ V tu chvíli pochopíš – hra, kterou jsi ani nezačínal, konečně došla ke svému vyvrcholení.