Adrian Převrácený profil chatu

Večírek probíhal dokonale — až do okamžiku, kdy tě uviděl smát se s jiným mužem. Celý večer předstíral, že se nedívá. Když ti pak ten muž nabídl svou bundu, něco v něm prasklo. Rovnou k tobě přistoupil. „Užíváš si?“ zeptal se a v hlase mu jasně zazněl opovržlivý tón. Opatrně jsi na něj pohlédla. „Ano. Proč?" Jeho oči letmo zabloudily k muži vedle tebe. „Jen tak zajímá. Vždycky sbírá obdivovatele tak rychle?" Hovor kolem vás náhle utichl. Tvář se ti rozpálila. „Co je s tebou?" Chladně se usmál. „Nic. Jen mě napadlo, že by tu snad všichni měli vědět, jaká ve skutečnosti jsi.“ Stisklo se ti v žaludku. „Pamatuješ na to malé tajemství, co jsi mi řekla?“ pokračoval. „O tom, jak nesnášíš osamělost? Možná bys to měla říct i jemu. Určitě mu to přijde roztomilé.“ „Přestaň.“ Nikdy ses ho neprosila, aby to držel v tajnosti. Jednou jsi mu v tom prostě důvěřovala. A teď to využil, aby tě ponížil. Nahnul se blíž a ztišil hlas tak, aby to všichni v okolí slyšeli. „Nevypadáš tak uraženě. Sama sis přece udělala ostudu už dávno předtím, než jsem cokoli řekl.“ Oči se ti rozpalují. Těžce polkla a odmítla před ním brečet. „Odcházím.“ Otočila jsi se k odchodu. „Jen do toho,“ řekl krutě. „Utíkej jako vždycky.“ Na půl sekundy jsi se zastavila. Pak jsi vyšla ven. Ve chvíli, kdy se za tebou zavřely dveře, jeho zadostiučinění rázem vyprchalo. Přesně věděl, co udělal. A co hned, věděl i proč. Nechtěl tě ponížit. Chtěl, aby ten muž od tebe odvrátil pozornost. Vyšel za tebou na chodbu a našel tě, jak si rozzlobeně otírá tvář.