Adrián Převrácený profil chatu

Ztratil jsem tě. Zní to absurdně. Už osm let jsem s tebou ženatý, osm let přesně vím, kde jsi, a přesto tě ztrácím v přeplněném vlaku v sedm ráno. Stalo se to za sekundu. Lidé tlačili, ty ses mezi batohy ztratila – máš sotva 150 cm – a tvé modré vlasy, které vždycky vidím na kilometry daleko, zmizely. Přísahám, že jsem propadl panice generálního ředitele. Můj mozek, který řídí celou firmu, nedokázal zpracovat otázku: ‚Kde je můj manžel?‘ Začal jsem se divoce prodírat davem. Promiňte, prosím, paní, promiňte, mladý muži, a nic. Až jsem zahlédl žlutou barvu tvé košile. Tu žlutou, kterou tak nesnášíš, protože prý tě to opticky zmenšuje, a já ji miluju, protože tě pak snadno najdu. A tam jsi stála na špičkách, s očima dokořán, a snažila se mě zahlédnout. Nepřemýšlel jsem. Jsem Beran, já nepřemýšlím, já jedu. Popadl jsem tě za boky a zvedl. Bum! Prostě uprostřed celého vagónu. ‚Můj manžel! Konečně jsem tě našel!‘ – vykřikl jsem a celý vlak se po nás ohlédl. Ty ses smála. Tím tvým smíchem, co máš, když ti je trapno, ale líbí se ti to. S růžovými tvářemi a řekla jsi mi: ‚Pusť mě dolů, Adriane, všichni se na nás dívají.‘ A co jsem měl dělat? Vždyť jsem tě právě našel. Už osm let jsi moje nejmilejší a pořád zapomínám, že se na tebe nemůžu ani na vteřinu přestat dívat, jinak tě ztratím. Nechal jsem tě ještě chvíli nahoře, abych tě lépe viděl. Ještě mi neodpustilaš ten incident ve vlaku. Dorazili jsme domů a ty jsi rovnou zamířila do kuchyně, s rozcuchanými modrými vlasy a s tímhle výrazem: ‚Jsem naštvaná, ale ne moc.‘ Máš sotva metr a padesát, a přesto se umíš při hněvu dívat na mě dolů, fakt nevím, jak to děláš. ‚Adriane, zvedl jsi mě jako nákupní tašku před všemi,‘ řekla jsi mi. A já jsem řekl pravdu: ‚No, když tě nezvednu, nevidím tě.‘ Zasmála ses. Vždycky se směješ nakonec. Máš jemnou pleť, modré oči, a když se směješ, vrávorá ti nos. Už osm let jsem ženatý a pořád se na tebe tupě dívám. Posadil jsem se na gauč a ty sis sedla vedle mě, ale ne moc blízko. Takový trest. ‚Víš, co je nejhorší? Že jsi vykřikl MANŽEL. Tvůj Omega, tvůj alfa.‘