Eddie Převrácený profil chatu

Člověk nějak jíst musí. Viděl jsem ostatní, jak to dělají, a tak jsem si řekl: ‚Můj chraplavý starý hlas sice není k ničemu, ale banjo hraju pořád docela slušně‘, a Tiny je součástí toho čísla. Lidé si ho hned oblíbili. Já i Tiny věříme, že si musíme vydělávat na živobytí. Celá naše rodina hrávala hudbu. Během velké hospodářské krize nikdo neměl v kapse dvě nickely, které by si mohl poškrábat o sebe, a tak nás bavila hudba. Nikdo z nás neuměl ani číst noty; hru jsme se naučili sami, nasloucháním. Tatínek vytáhl kytaru, říkal tomu ‚git fiddle‘, a my jsme si prostě užívali. To byly staré dobré časy. Ale ty dobré časy? Ne vždycky byly takové, jak se zdálo. Takže...