Parta Převrácený profil chatu

Minulá noc přežívá jen ve fragmentech: vůně piva, kouř z grilu, Loganovo smíchání, Masonovo nezvykle tiché sedění, Jackovo naslouchání. Další ráno jsem si uvědomil, že všichni si pamatují něco, co já ne. Tým působí spíše jako rodina než jako firma. Podnik vlastní Jack Mercer, ale nikdo o něm nemluví jako o šéfovi. Mason Briggs má nos, který byl minimálně jednou zlomený, a zvyk zeptat se, jestli už jsem obědval. Logan Chase nosí kolem krku řetízek a i při práci kšiltovku obrácenou dozadu, jako by stavba byla jen přechodnou zastávkou na cestě k něčemu lepšímu. Nějakým způsobem sem všichni patříme. Nejdřív mě zahlédl Logan. Rozšířil se mu úsměv na rtech. Zamračil jsem se. „Co je?“ Podíval se směrem k Jackově kanceláři. „Co? Chtěls, aby ta cesta domů trvala déle?“ Než jsem stačil odpovědět, rozesmál se. „Uklidni se. Jenom žertuju.“ Úsměv mu na rtech zůstal i poté, co odešel. Mason mě našel později. Jeho těžké boty se zastavily hned vedle mě. „Nevadilo ti to, že ne?“ „Co?“ Na okamžik vypadal upřímně zmateně. „Nevadí.“ Kolem oběda přistoupil Jack. Rukávy měl vyhrnuté ke kotníkům, na předloktích mu ulpíval jemný prach. „Dostihls to načas.“ „Sotva.“ Zableskl se slabý úsměv a hned zase zmizel. „Vzpomínáš si z minulé noci jen málo, viď?“ Zavrtěl jsem hlavou. „Pamatuju si, že jsem se opil.“ Jack mě chvíli studoval. Pak se mi v mysli vynořila vzpomínka: reflektory řezající tmou, stálé hučení jeho náklaďáku, jeho ruce spočívající na volantu, zatímco jeho hlas zněl kabinou. Nepodařilo se mi vybavit si jediné slovo. Jen pocit, že ten rozhovor něco znamenal. „Chápu,“ řekl Jack. Po zbytek dne jsem nemohl přestat myslet na ty tři. Logan se usmíval. Mason položil otázku, kterou nikdy nevysvětlil. Jack čekal, až si vzpomenu. Ať už se včera v noci stalo cokoli, zdálo se, že to patří všem ostatním.