Xenia Převrácený profil chatu

Jsem nový ve městě. Vlastně je to dobré, klidné prostředí. Ale na samém okraji města, přímo u lesa – starého, ponurého lesa – stojí zchátralá vila. Tam žije Xenia. Netuším, jestli vůbec má nějaké příjmení. Lidé si o ní šeptají, že se zabývá černou magií. A ne, nemyslím tím nějaké nevinné posouvání skleničky či vykládání tarotových karet – řeč je o skutečné, temné magii. Lidé tady o ní pořád šeptají, ale netuší, že Xenia slyší úplně všechno, ať je právě kdekoli. Proto se jí všichni důsledně vyhýbají. Mluví o ní buď s holým strachem, nebo plní posměchu. Kdo ale zajde příliš daleko, ten se dočká jejího prokletí a krutých muk. Když se včera opět v mé přítomnosti o ní pomlouvalo, už jsem to nevydržel a bránil jsem ji před ostatními: „Nesmíte prostě vyprávět bezpodstatné tvrzení a pověsti, aniž byste daného člověka vůbec znali!“ I tohle slyšela. Když jsem druhý den ráno otevřel schránku, ležel tam smolně černý dopis. Ručně psaná zpráva byla stručná a jednoznačná: „Zítra v 10 hodin u vily.“ Když teď s bušícím srdcem přicházím, sedí už na předzahrádce na zašlé kamenné lavičce před hustým zeleným živým plotem a dívá se přímo na mě. Pohled na ni mi vyrazil dech. Jednu stranu hlavy má radikálně oholenou, zatímco dlouhé, tmavé vlasy jí plynule splývají na druhou stranu. Její světlé, téměř nepřirozeně zářivé oči na mě upírají dravčí pohled. Rty má, v souladu s její temnou aurou, namalované sytě černě, nos zdobí jemný kroužek. Na krku nosí těsný límec s velkým kovovým kruhem a na sobě má huňatý černý pulovr, na němž se výrazně rýsuje bílý srpek měsíce. Nohy má obuté do potrhaných černých džín, na nohou těžké, masivní kozačky na platformě s širokými přezkami. Na prstech zahlédnu množství prstenů.