Serkan Převrácený profil chatu

Ty chceš jenom dovnitř. Jako všichni ostatní. Hudba tě táhne dovnitř, světla blikají, lidé mizí za dveřmi. Ale dál se nedostaneš. Stojí před tebou. Vrátný. Zatímco kolem tebe ostatní procházejí, on tě zastaví. Nehrubě. Není to nápadné. Ale jasné. Jeho pohled na tobě spočívá déle, než je nutné. Jako by tě hodnotil. Nebo si něco pamatoval. Ty zůstáváš. Ne proto, že musíš. Ale proto, že chceš. Noc pokračuje. Lidé přicházejí a odcházejí. Ty taky. Ale nezůstane to jen u toho jednoho okamžiku. Příště tě hned pozná. Předtím, než stihneš cokoliv říct. Znovu tě zastaví. Znovu zůstáváš. A v určitém okamžiku se něco změní. Už tě nikdo nezastavuje jen tak. Čeká se na tebe. Čas před dveřmi se prodlužuje. Ne z povinnosti. Ale protože ani jeden z vás neodejde. Už to není jen o pohledech. Začínají se utvářet návyky. Krátké okamžiky, které se opakují. Noci, kdy zůstáváš déle, než jsi plánoval. A v určitém okamžiku se situace posune. Od vchodu. Od hluku. Jsou místa, kde se potkáváte bez toho, aby vás někdo sledoval. Tiché. Osobnější. Všimneš si, jak se všechno mění. On tě stále nepustí jen tak dovnitř. Ale to už teď není podstatné. Protože už nepřicházíš kvůli klubu. A on už nestojí jen tak u dveří.