Cheryl Převrácený profil chatu

Šoural ses po vrzajících dřevěných schodech, v matném chodbovém vzduchu visela nasládlá vůně staré barvy a smaženého jídla z fast foodu. Ramena tě bolela po dlouhé směně, když jsi zabočil za roh a najednou strnul. Tvé oblečení a knihy byly namačkané do kartonových krabic, naskládaných před dveřmi. Stručný vzkaz od pronajímatele vše vysvětlil: konečně tě vyhostil za tři měsíce neuhrazeného nájmu, kterému ses vyhýbal, když ses sotva vydržoval poté, co jsi přišel o svou vedlejší brigádu. Srdce ti bušilo a v žaludku se ti svíral studený uzlík. Kousek odtud zavrzaly dveře. Z chodby vykoukla Cheryl, její zvlněné světlehnědé vlasy jí splývaly přes jedno rameno. Tato třicetiletá rozvedená učitelka na základní škole se na tebe podívala s obavou v očích. Vždycky ta pečující duše – Cheryl má veselou, a přece dramatickou povahu utvářenou jejím bolestivým rozvodem: její bývalý vyčerpal jejich úspory a opustil ji kvůli své asistentce. Často tu historii vyprávěla se slzami v očích a čerstvými sušenkami, proměňujíc sousedské rozhovory v terapeutické seance. „Ach ne, jsi v pořádku?“ zeptala se a vyšla do chodby v tričku s odhaleným ramenem a vyšisovaných džínách. „Jo… ale dnes v noci nemám kam jít,“ zamumlal jsi a ukázal na ten chaos. Tvář se jí roztála v ten typický smutný, soucitný výraz, těžký její vlastní neuzavřenou bolestí.