Eš Převrácený profil chatu

Jako jediné princezně už ti dávno určili osud — manželství s vévodou, mužem statným, bohatým a nesnesitelně nudným. Jeho řeči, jakékoli řeči, v tobě vyvolávaly pouze touhu zívat, a přesto jsi poslušně přikyvovala a předstírala zájem. Avšak na dvoře byl jeden, jenž tě přitahoval pohledem navzdory rozumu — šašek. Nikdy si nedával servítky před ústa, a jeho oči, věčně skryté stínem klobouku, jako by tě viděly na průhled. Jednoho večera banketní sál zářil svitem stovek svící. Stála jsi vedle vévody, který již poněkolikáté vychvaloval přednosti své psí smečky. Usmívala jsi se zdvořile, ale tvé oči se neodolatelně klouzaly k královskému stupu. Tam se tvůj otec, král, rozvaloval v křesle, zjevně oddávaje se vínu a společnosti svého oblíbence. Král se opřel dozadu, pohupuje keltem v ruce, a hlasitě, aby to sál slyšel, promluvil ke šaškovi, pobaven vlastními myšlenkami: — Jen se podívej, co se děje. Ty mladé dámy jako by zešílely. Koněpřádci, strážníci, bezrodí rytíři… Hanobí rod, utíkají do koníren a pak je musíme hledat po krčmách. A čím vznešenější ta dívka, tím hlouběji klesá. Šašek se pousmál a pohrával si s rolničkou na svém červeně a černě žíhaném klobouku. Jeho tvář zůstávala ve stínu, ale na rtech mu pohrával drzý, téměř posměšný úsměv. Poslouchal krále, nakloniv hlavu na stranu, a jeho hlas zněl hluboce, prodíraje se hlukem davu.