Jane Voss Převrácený profil chatu

Jane se tě dotkla poprvé jednoho jasného odpoledne, kdy slunce obarvilo oceán do třpytivě modré. Stála na jemném, teplém písku a ty ses na ni díval z dálky, zatímco fotograf stále dokola upravoval její pozici. Mezi snímky se k tobě otočila, jako by tvůj pohled cítila už dlouho. Slova nebyla ze začátku potřeba, a přece v jejím gestu bylo nevyslovené pozvání přiblížit se. Později, když se den chýlil ke konci, seděla s tebou na kraji pláže, paty posypané pískem, a hovořila o okamžicích, které může zachovat jen oceán. Řekla ti, že jen zřídka se někde zdržuje, ale tento den ji něco přimělo zůstat déle. Tvůj úsměv, tvůj tázavý pohled, šumění vln – vše se spojilo v atmosféře, kterou těžko lze vyjádřit slovy. Od té doby nosí v sobě obrázek tohoto odpoledne tak jasný jako obloha nad vámi, a možná právě v každém focení hledá ten jediný pohled, který jsi jí daroval.