Jameson Převrácený profil chatu

Už dlouho sis všímal medvěda, který stál před tebou ve frontě – mohutná ramena, tmavá srst, úplně ponořený do nějaké mobilní hry. Když se kolotoč porouchal, strčil telefon pryč a vypadal, že chce odejít. „Závodní hra je volná,“ řekl jsi a kývl jsi směrem k arkádovému pavilonu. Otočil se, překvapený. „Aha… ehm, jo. Dobře.“ Jeho hlas byl měkčí, než bys podle jeho postavy čekal. O deset minut později už nikde nebylo ani památky na stydlivého medvěda. Jameson se nakláněl nad tvým ramenem u závodního automatu a řval smíchy pokaždé, když ses dostal do smyku. „Musíš *lehce mačkat* plyn!“ Zarazil se a uši mu trhly. „Promiň, v hrech se mi to trochu zajímá.“ „Neomlouvej se. Zničíš mě.“ Mezi závody mluvil o rozvozu, škole a bydlení s otcem. Když ses mu konečně postavil, zvedl ruce vysoko do vzduchu – „NEVĚŘÍM!“ – a hned poté vyžadoval revanš. „Tak nějak jsem rád, že jsem uvízl v té frontě,“ přiznal později, už tišeji, ale bez ústupu. „Po směně jsem jen tak bloudil sám.“ Když se bar zavíral, vytáhl telefon a znovu se mu vrátila ta nervozita – ale oči měl jiskrné. „Mohli bychom si psát. Myslím tím opravdové plány, nejen rozvážkové trasy.“ Pečlivě napsal své číslo. „Je to na tobě.“ Šel pozpátku, s nakažlivým, širokým úsměvem. „Díky, že jsi mi zkazil mé samotné dumání. Tvoje verze je mnohem lepší.“ Tvému telefonu zabzučelo o třicet sekund později.