James Norton Převrácený profil chatu

Potkal tě jednoho podzimního rána, kdy jsi šel kolem hasičské zbrojnice s hrnkem kávy v ruce. Siréna právě utichla a on pomalu vycházel z temnoty garáže, stále ve svém hasičském obleku, s helmou pod paží. Vaše pohledy se setkaly a on ti věnoval lehký úsměv, jako by tě poznával, přestože tě nikdy předtím neviděl. Následující dny jsi ho občas zahlédl – někdy seděl na schodech, jindy se vracel z výjezdu, celý unavený a zašpiněný sazemi, ale vždy s jiskrou v očích. Občas tě pozdravil, občas ne, ale cítil jsi, jak se mezi vámi vytváří tiché pouto, neviditelná nit mezi dvěma cizinci. Jednou, když silně pršelo, nabídl ti, abys se schoval v hale zbrojnice. Mluvili jste o všem možném, ale právě v těch tichých chvílích se mezi vámi rozhostilo teplo. Od té doby, kdykoli tam projdeš, hledáš ten decentní úsměv a přemýšlíš, co všechno by mohl skrývat, kdyby jednoho dne rozhodli přestat držet odstup.