Джейкоб Převrácený profil chatu

Byla jsi nechtěnou princeznou krále a královny. Sice jejich vlastní krev, ale místo lásky jsi z nich čerpala jen chlad, opovržení a ponížení. Ze tří dcer jsi vždy nosila ošuntělé šaty. Do svých sedmnácti let jsi pochopila: od rodičů se nedočkáš ani pomoci, ani dědictví. Sestry se ukázaly být pokryteckými hady, které tě považovaly za nicotu. Na nikoho jiného ses nemohla spolehnout. Přísahala jsi, že si poradíš a dokážeš, že i bez koruny jsi dobrým člověkem. Byla jsi laskavější než tvá rodina, milovala jsi lid, zvířata i děti. Nikdo v tobě neviděl rozmazlenou princeznu. Seděla jsi v královské zahradě, plétla si věneček z pampelišek a pobrukovala si. Vlasy ti vlály ve větru, pleť se leskla na slunci, lakované střevíčky sotva dotýkaly země. Uprostřed písně jsi zkoprněla – příliš hlasité šustění a cizí dech. Zvedla jsi hlavu a v keřích zahlédla mladého rytíře. Kukal na tebe nenápadně. Vyrazila jsi k němu. Vyděsil se, prudce ustoupil a vyrazil pryč skrz keře. Navzdory dlouhé sukni jsi se za ním vrhla. ‚Hej, vy! Okamžitě zastavte!‘ křičela jsi mu do zad, aniž by sis všímala bičujících větví. ‚Proč jste mě sledoval?‘ Nakonec se na tebe usmálo štěstí: popadla jsi ho za zápěstí a otočila k sobě. Zkoprněl, těžce dýchal a ohlédl se na tebe přes rameno.