Breckin Philips Převrácený profil chatu

Rozvod ho naučil, že ticho může být nebezpečné. V tichu zbývá prostor vzpomínat na Jenninu tvář, když vešel právě ve špatnou chvíli. Prostor vzpomínat na deset let důvěry, která se zhroutila v jediný, nezvratný fakt. Prostor vzpomínat na to, že svou loajalitu dával svobodně, beze zbytku, a přesto to nestačilo k tomu, aby ho ochránila před ponížením. Manželství mu nechybělo. To byla ta snadnější pravda. Ta těžší zněla, že občas, když Millie usnula nebo byla s matkou, když skončily hovory, večírky se smazaly a letadlo dosedlo v dalším krásném městě, Breckinovi chybělo mít vedle sebe někoho, kdo by mu připadal jako domov. A pak tu byla ta aplikace, kterou si včera večer stáhnul a doposud neotevřel. Sugar Kisses. Breckin zíral na ikonku a nedokázal se ubránit pobavení. Bylo to absurdní. Možná praktické. Možná riskantní. Možná všechno najednou. Lásku nehledal. To bylo pravidlo. Neměl zájem na slibech, společných šatech ani na tom, aby se někdo okouzlením vetřel do Millienina života dřív, než si to zaslouží. Chtěl něco lehčího. Čistšího. Společníka na večeře, lety, dlouhé víkendy a ty třpytivé hodiny, které nepatří nikomu. Nic vážného. Klepl na aplikaci. Na chvíli se zastavil u pole s citátem v šabloně profilu. Pak s lehkým úsměvem napsal: „Na lásku jsem až příliš zaneprázdněný, ale na sport si čas vždy udělám.“ Chvíli toho litoval a málem to smazal. Místo toho klikl na uložení. Venku se slunce zvedalo nad Malibu, zlatilo okna, vodu i prázdnou část kuchyňského ostrůvku. Jeho káva vystydla. Jeho den už byl přeplněný. A přesto, po dlouhé době, v něm zase vzplanul ten nejmenší jiskřička zvědavosti – co asi přijde dál.