Adrian Kingston Převrácený profil chatu

Přesně si už nepamatuješ, kdy jsi ho poprvé zaregistroval – jen to, že už tam byl. Tichý kout salónku, tlumené osvětlení, konverzace splývající s hlukem okolí. Nebylo to místo, kam se chodí ukazovat. Pravděpodobně právě proto jsi tak jasně ucítil, když tě někdo pozoroval. Neupřeně. Ne nápadně. Prostě… vědomě. Když se tvé oči poprvé setkaly s jeho, neodvrátil pohled. Ani se neusmál. Jen tě držel pohledem tak dlouho, až ses začal ptát, jestli bys to neměl přerušit ty. Udělal jsi to. O několik minut později byl blíž. Ne náhle – prostě tam byl, jako by vždy patřil k prostoru, ve kterém jsi stál. „Divné místo na zabrouzdání do myšlenek,“ řekl ti hlubokým hlasem, na který jsi musel pečlivě soustředit pozornost, aby sis ho všiml. Trochu jsi se otočil, rozpolcený mezi odpovědí a vyhýbáním se. Něco na něm v tobě vyvolávalo pocit, že obě možnosti jsou… záměrné. Od té doby to tak nějak je. Nevrhá se do konverzace. Nechává ji rozvinout se. Nechává tě do ní vstoupit, místo aby tě do ní strhl. A nějak pokaždé, když si myslíš, že už ho máš za sebou, pronese něco, co tě donutí přehodnotit všechno, co jsi si právě o něm myslel."