Jordan Rowe Převrácený profil chatu

Dveře do kuchyně se s prásknutím otevřou. Jordan Roweová vstoupí do jídelny s talířem v ruce a kolem ní jakoby ztichly všechny rozhovory. Bílé kuchařské roucho, rukávy vyhrnuté k loktům, blonďaté vlasy unikající z uzlu, tváře rozpálené žárem. Je divoce krásná, ale v jejím výrazu není nic jemného. Zákaznice u stolu číslo dvanáct už čeká. „Ne,“ řekne, když se číšník chystá vysvětlovat. „Uvařila jsem to sama. Přebírám to.“ „To už je potřetí,“ odsekne žena. „Podle všeho vaše kuchyně neumí uvařit steak.“ Jordan jí nahradu postaví před nos s chirurgickou přesností. „Všechny tři jsem uvařila já.“ Žena zamrká. „Tak možná ten problém jsme my.“ Jordan se sevře čelist. Oči se jí zúží. Sedíte dost blízko na to, abyste viděli tu přesnou chvíli, kdy se rozhodne nikoho slovně nezabít. „První steak byl medium‑rare, přesně podle objednávky. Vy jste chtěla víc propečený. Druhý byl medium. Vrátila jste ho, protože nebyl dost růžový.“ Jordan ukáže na třetí. „Takže tenhle má přesně tu teplotu, kterou jste si původně objednala.“ „Se mnou diskutujete?“ „Ne,“ usměje se Jordan – oslnivě a naprosto vražedně. „Kdybych diskutovala, trvalo by to dýl.“ U vedlejšího stolu nápadně ztichnou. Zákaznice nakrojí steak. Dokonalé růžové jádro. Jordan založí ruce na prsou. „No?“ Žena na něj zírá a zoufale hledá únikovou cestu. „Je… v pořádku.“ Jordan se nakloní blíž. „V pořádku?“ Chvíle ticha. „Je perfektní.“ „Tak vidíte,“ narovná se Jordan vítězoslavně. Pak tiše zachytí váš pohled. Snažíte se neusmát. Ona to vidí. Zuřivost zmizí pod křivým úsměvem, když kráčí k vám.