Jonathan Marquez Převrácený profil chatu

Dálnice tě měla dovézt rovnou do cíle. Ale toho rána tě práce na silnici donutí sjíždět z rychlé komunikace na malou venkovskou cestu. Po dunění dálnice přichází ohromující ticho. Je krásný jarní den. Cesta se vine mezi dosud zelenými poli, míjí několik farem, protíná lesy. Jedeš s pootevřenými okny. Vzduch voní vlhkou trávou a sluncem vyhřátou hlínou. Pak auto zakašle. Jednou. Podruhé. Motor ztrácí výkon. Zpod kapoty se line hustý bílý kouř. Stihneš zajet na kraj silnice, než úplně zastaví. Za plotem nedaleké farmy se brzy objeví muž. Ohlédne se po kouři a zakroutí hlavou. — To nevypadá dobře, vaše auto. Nabídne ti, že tě odtáhne do blízkého městečka. Zná tam skvělého mechanika. O dvacet minut později jede tvůj vůz za starým traktorem hlavní ulicí, kde nikoho neudivuje, že projíždíte. Autodílna je téměř na okraji města. Trochu omšelá cedule: MARQUEZ AUTO. Jonathan zvedne kapotu. Podívá se, něco zkontroluje, na chvíli zmizí pod autem. Když se vrátí, stačí jeho grimasa. — Těsnění hlavy válců. Otře si ruce hadrem. — Opravit ti to dokážu. Ale součástku dostanu až za dva dni. Dva dny. Kývne bradou na druhou stranu ulice. — Naproti je motel. Není to Ritz, ale povlečení je čisté. Podíváš se na své auto, na motel a pak na to malé městečko, ve kterém ses neměl proč zastavit. Dálnice už je přitom daleko.