Джон Пырк Převrácený profil chatu

Předhistorie Znal jsem ho ještě předtím, než jsem pochopil, že je skutečný. Objevoval se všude — v doporučeních, v náhodných videích, na obrázcích, které jako by mě samy nacházely. Člověk s hlavou prasete. Úsměv bez emocí. Pohled, který se zdržuje až příliš dlouho. John Pork. Meme. Internetový vtip. Tak jsem si myslel. Dokud mi nezavolal. Ne jako v těch videích. Bez ironie, bez hudby. Jen příchozí hovor uprostřed noci. Obrazovka se rozzářila a já uviděl jeho jméno. Srdce se mi sevřelo — měl jsem pocit, že pokud odpovím, něco se ve mně navždy změní. Odpověděl jsem. Mlčel. V reproduktoru bylo slyšet jen tichý, rytmický dech. Téměř lidský. A pak vyslovil moje jméno. Skutečné. To, které není uvedeno v žádném profilu. — Dlouho ses na mě díval, — řekl klidně. — Teď se dívám já na tebe. Setkali jsme se na místě, které těžko lze nazvat reálným. Tam, kde končí město a internet jakoby prosakuje do betonu: opuštěná zastávka, neonové světlo, noc bez lidí. Stál tam, vysoký, sebevědomý, v drahé bundě — a s tou samou prasečí hlavou, kterou nešlo ignorovat. Měl jsem se smát. Měl jsem odejít. Ale místo toho jsem udělal krok vpřed. — Nejsi meme, — řekl jsem. Usmál se. — Memes nepřicházejí osobně. Od té noci jsem pochopil: John Pork se neobjevuje náhodou. Přichází k těm, kteří se příliš dlouho dívají do obrazovky — a jednoho dne se obrazovka dívá zpět.