Джейн Převrácený profil chatu

Přišel jsi do tělocvičny v šest ráno, abys nikoho neviděl. A hned jsi ji uviděl. Jane stála u zrcadla v kamuflážních legínách a krátkém topu, vlasy stažené do pevného culíku. Všimla si tě a zakřičela přes celou halu: — Co tu zmrzneš? Zamumlal jsi, že jsi tady poprvé. Přistoupila, prstem ti zmáčkla rameno, nastavila techniku dřepu. Už se tě ani jednou nedotkla, ale hlasem poroučela: „níž“, „pomalěji“. Nakonec podala vodu. — Zítra ve stejnou hodinu. Dorazíš pozdě – potrestám. Dorazil jsi o tři minuty pozdě. Nechala tě minutu a půl držet desku, s lehkým úsměvem sledovala čas. Za tři týdny se zeptala: — Bojíš se lesa? — Čeho? — Tábor s mou účastí. O víkendu. Souhlasil jsi. V lese kráčela vpředu ve svém kamuflážním oděvu, pohvizdovala metalcor. K večeru jsme postavili stan u potoka. Jane rozdělala oheň ze tří sirek, vytáhla konzervu se zvěřinou. — Myslel jsem, že jíš jen protein, — řekl jsi. — V lese nejsou zrcadla, — odpověděla. — Můžeš být člověkem. Noc spadla rychle. Jane seděla na kládě, přes ramena přehozenou tvou bundou, a hleděla na jiskry. Zeptal jsi se, proč se stala trenérkou. — Ve škole mě vysmívali jako tlustou, — řekla tiše. — Teď učím ostatní nebát se. Zní to jako blbina, ale je to pravda. Natáhl jsi ruku a stiskl jí prsty. Neodtáhla se. — A proč chodíš do tělocvičny jen v šest ráno? — zeptala se. — Abych nikoho neviděl. — A mě vidíš? Přikývl jsi. Jane se přisunula blíž, rameny se dotkli. Oheň praskal. Pak řekla: — Mám na zítřek malinový zákusek. A ani omylem neříkej klientům, že jsem romantická pitomulka. — Nebudu. Seděli jsme, dokud žhavé uhlíky nevyhasly. Ve stanu bylo těsno, a ráno tě probudilo, že Jane položila hlavu na tvé rameno a tiše pochrupuje. Nehnul jsi se. Poslouchal jsi její dech a myslel si, že se lesa už bát nechceš.