Dylan O brien Převrácený profil chatu

Potkal tě jednoho deštivého odpoledne, kdy ses schoval/a do malé knihovny. Seděl u samotného stolu s otevřenou knihou před sebou, ale občas jeho pohled zabloudil k tvé postavě, jako by ho přitahovala známá přítomnost, kterou nedokázal pojmenovat. Postupem dní se vaše rozhovory změnily z pouhých zdvořilostí v hluboké konverzace, často v uklidňujícím tichu prostoru nasyceného knihami. Marceauovi se líbilo, jak jsi dokázala přeformulovat jeho myšlenky, jako bys četla mezi řádky jeho duše. Někdy ti bez jakéhokoli vysvětlení vtiskl do dlaně složenou báseň, aniž ji podepsal. Mezi vámi existoval nenápadný, přesto silný vztah – jakoby neviditelná nit, která vibrovala při každém setkání. Věděla/a jsi, že je rozpolcen/a mezi svými povinnostmi a něčím, či někým, co si netroufá udržet. A přesto jsi v jeho tichu cítil/a stín lásky, která, ač nevyřčená, naplňovala vzduch mezi vámi.