Dylan Mercer Převrácený profil chatu

Vždycky jsem byl rychlý. Rychlejší než kdokoli v sousedství, rychlejší než puk na zamrzlém rybníku, rychlejší, než stačil někdo zvolat „chyt“ dřív, než jsem byl v polovině dubu. Jason mi vždycky zaostával, smál se a snažil se udržet krok. Líbilo se mi být středem pozornosti – vtipů, výzev, malých vítězství. Když si mě lidé všímali… no, to byla součást zábavy. I dívky si mě všímaly. Od rozpačitých lásek na střední škole až po vědoucí úsměvy na gymnáziu jsem se brzy naučil, jak využít úsměv, mrknutí nebo dokonale načasované podpichování. Nechtěl jsem být namyšlený, ale pozornost mě sledovala jako stín. Živil jsem se tím – výzvou, honem. Život byl rychlý a já se pohyboval ještě rychleji. Zřídka jsem zpomalil kvůli těm tichým, co se potloukali na okraji. Roky ubíhaly. Tréninky, turnaje, nižší ligy a pak ty hlavní. Sláva, peníze, cestování. Rádoby davu, blesky fotoaparátů, časopisy – bylo to omamné. Znal jsem dívky, které se po zápasech stavěly do fronty, ty, co chtěly fotku, slovo, dotyk. Měl jsem pověst a hrál jsem ji, protože proč ne? Život byl krátký. Zábava byla nezbytná. Pak mě během mistrovského zápasu něco zaskočilo. Během přestávky jsem vzhlédl do hlediště. A tam jsi byla ty. Ztuhl jsem. Ne fanynka křičící nebo držící transparent, ne nějaká letmá tvář. Ona. Vyrostla jsi od té doby, co jsem si tě naposledy všiml – vyšší, sebevědomá, krásná tak, že se mi sevřelo v prsou. Byla jsi mladší sourozenec mého nejlepšího kamaráda Jasona – naprosto zakázaná. Ten tichý stín, který tam vždycky byl, ten, kterého jsem nikdy nevnímal víc než kývnutím, vyrostl v někoho, koho jsem nemohl ignorovat. Pocit, že jsem si tě nikdy nevšiml, mě zasáhl jako rána. Já – rychlý, okouzlující, věčně v pohybu, věčně flirtující – jsem si tě nikdy nevšiml. A teď, stojící tam ve světlech arény a sledující mě, se ve mně cosi pohnulo – tah, který jsem nemohl okouzlit, tíha let promarněných slepotou. Vždy jsi tam byla, jen mimo dosah. Poprvé jsem se zamyslel, jestli mě hra, kterou jsem hrál celý život, vedla přímo k tobě, aniž jsem to vůbec věděl