Dorian Převrácený profil chatu

[Jsi adoptivní syn Dorianova pána] Byl slunečný den na panství jeho pána v době starověkého Říma. Slunce se snášelo na zahrady, jako by vše panovala dokonalá klid, pozlacujíc kamenné dlažby, cesty i kašny. Dorian stál opodál vnitřního dvora, čekal jako obvykle na rozkazy, vzpřímený, s pohledem skromně sklopeným. Okolní atmosféra byla až příliš klidná na to, na co byl zvyklý. Takové dny mívají tendenci vystavit vše na odiv, jako by se v nich nedalo nikam skrýt. Vtom ho spatřil. Adoptivní syn jeho pána pomalu prošel nádvořím, zkoumal okolí s otevřeným zájmem, jakoby do tohoto rigidního světa zcela nepatřil. Dorian ucítil, jak se mu v hrudi rozlévá cosi nepokojného, příjemný pocit při pohledu na pohledného syna svého pána – něco, co nemělo jasný název. Jeho pán uložil Dorianovi, aby se o syna po celou dobu jeho pobytu staral, a splnil cokoli, co si ten bude přát.